Holobyt aneb Neverending story v režii zástupců Aiesecu

Natali, Derek, oslavenec, Katus, Eddie, Elle

Většina stážistů bydlí v bytech pronajímaných organizací Aiesec (v mnoha případech i vlastněných někým z jejich příbuzných – Aieseceři jsou totiž velmi často z vyšších vrstev  (z kasty brahmanu) . Úroveň bytů je víceméně podobná, velmi provizorní . Náš byt postrádá většinu vybavení – místo skříní tedy používám kufr, pračka pamatuje ještě britskou kolonizaci  a třešinkou je turecké  WC (zde ovšem běžné). Na druhou stranu ale máme sprchu s teplou vodou a balkon. Nestěžujeme si. Sdílím pokoj s Ruskou Natali, která pracuje jako web designer –je ve svém oboru profík, takže si vystačí i s velmi chudou ruskou angličtinou. Nevěřili byste kolik to člověka stojí energie, když se ji snaží něco vysvětlit, nebo pochopit její ruso-angličtinou . Další spolubydlící jsou taky fajn – Eddie z Keni, Derek z Číny, Sarah z Německa a moje nejoblíbenější  Ellen z Belgie (v květnu plánujeme společné cestování). Takže je náš byt plně obsazen. 

A Sara

To ovšem  zástupci Aiesecu nepovažují za překážku. Indie je přelidněná, tak co bychom nepřidali do obsazeného bytu dalšího člověka. O Vánocích, kdy jsme s Ellen, jejím přítelem a Natali odjeli na výlet k Indickému oceánu do státu Goa, nám do našeho bytu přivezli Afričana Crowna a už nám ho tu nechali. Zpočátku jsem se mu (a nám) snažila pomoct vyřešit jeho situaci, obzvlášť když se samozřejmostí Afričanům vlastní využíval naše notebooky nebo jedl naše jídlo, ale dnes ho už vnímám jako součást našeho bytu. Crown žijící na našem gauči a čekající na pomoc od zástupců Aiesecu. Ti však mají plné ruce práce s ostatními záležitostmi.  Mám pocit, že se snaží uhnat co nejvíce stážistů, při komunikaci  s vámi působí velmi zodpovědně. Ale příjezdem do Indie jejich zájem končí. Já jsem čekala týden na to, aby mě zavezli a uvedli do školy, kde učím. Nakonec jsem si to raději zařídila sama.  Další sliby od Aiesecu se týkaly přestěhování. Náš byt je situován v Sekunderabadu, což je druhá starší část Hyderabadu, kde dávají lišky dobrou noc.  Veškeré dění se odehrává samozřejmě v centru, kam se musíme přepravovat předraženými autorikšami , chceme – li si vyhodit z kopýtka. Do školy cestuji hodinu a půl dvakrát denně, a když je provoz (což je téměř pořád), tak i 2 hodiny. Musím vstávat  „za svítání“, proto se chci přestěhovat do centra, blíž mojí škole.  Aiesec mi slíbil stěhování po 2 týdnech, ale opět to nevedlo nikam dál. Takže jsme si vše asamy a v neděli se s Ellen konečně stěhujeme do bytu v centru.  Jupííí!