Money, money, money

 

Jsem  první osoba v historii olomouckého Aiesecu, která má zprostředkované dvě simultánní  stáže. Protože plánuji měsíční cestování, rozhodla jsem se najít  si ještě druhou práci, abych mohla nějaké peníze uspořit. Jde o víkendovou výuku němčiny v jazykové škole (zatím proběhlo jen pár demo lekcí zdarma a upřímně si myslím a trochu i doufám, že to u nich také zůstane). Můj šéf Praveen (24) je prototypem indického podnikavce, který má cit pro business. O výuce jazyka nemá ovšem ponětí, takže studentům nasliboval co všechno pro ně Katerina neudělá. Uvrtal mě i do kurzů pro  pokročilé, i když jsem ho varovala, že si na ně netroufám.  Stejně je to sranda …Česka učí Indy němčinu skrze angličtinu. Protože v Indii nic není tak precizní jako u nás v Česku, rozhodla jsem se, že si hlavu lámat nebudu a vsadím na improvizaci. To se v Indii vyplácí. Protože nikdy nic není jisté a když už to přijde, tak to neočekáváte.

Ale jak už jsem zmínila, vše nasvědčuje tomu, že kromě hodin zadarmo, studenti nebudou mít zájem odalší zájem (kdo z Indů by mohl uplatnit němčinu???), a tak se tato smlouva odpíská. Nezoufám si. Hyderabad nabízí jiné a lepší zdroje příjmů. Stačí, když máte bílou kůži a nabídky se jen pohrnou (1500 INR/den, pro srovnání: ve škole mám 400 INR/den). Můžete si zahrát v reklamě, dělat křoví v bollywoodském bijáku, hostesku na nejrůznějších společenských akcích nebo se stát modelkou za jedno odpoledne! Stejně jako já a Ellen.

 Byl to náš první úvazek pro agenta Rameshe, který s vizitkami obráží veškeré kluby a party mezinárodních stážistů, aby získal nové tváře. Jedna kapsa prázdná, druhá děravá, a tak jsme kývly. Myslely jsme, že jdeme na natáčení filmu, ale vyklubala se z toho ... fashion show! Ale opravdová! Veliké pódium, kamery, které vše přenášely na obrovské plátno za námi a před molem patnáct fotografů…Takže nás čekala premiéra v září reflektorů. Zcela bez zkušeností, ale nikdo si s tím hlavu nelámal – řekli nám: "Usmívejte se a vlňte se v bocích. A vy nemáte podpatky?"-  "Ne, nikdo nám neřekl." -"Tak budete předvádět bosky. "
Čekaly jsem pár hodin, pak přišla krátká generálka – rejža nás naučil první set kroků a na další 2 sety  tak nějak nezbyl čas. Nevadí – improvizace to vyřešila. Stejně tak se řešily modely, do kterých nás soukali…saree, sukně a otrhaný pruh zlaté látky, který nám převázali přes podprsenky při druhé sérii. „Róby“, které jsme předváděly v poslední sérii,  bych raději ani nezmiňovala. Většina z nich připomínala kostýmy kočovné divadelní společnosti.

Později jsme se dověděly, že prim nemělo mít oblečení, ale luxusní indické šperky, které naši vizáž doplňovaly. Ještě dnes mě bolí ušní dírka, která nedosahovala patřičných indických rozměrů, ale úctyhodně těžké náušnice jsem do ní zatlačit musela. Po přehlídce jsme jako hvězdy nakráčely do luxusního salonu s vynikajícím občerstvením. Mana! Indické jídlo opravdu hýčká vaše chuťové pohárky, přivyknete – li si na pikantní směsi koření.
1500 rupií a pocit, že jsem indická modelka (i při mých 164 cm) mě hřály při návratu domů. Další podobné brigády můžou podstatně zlepšit konto vaší peněženky, transport a jídlo zdarma a jako bonus netradiční zážitky k tomu…takže příště zas! :) Třeba mě uvidíte v nějakém bollywoodském trháku. Mimochodem největší bollywoodská star se jmenuje Katrina a následující odkaz vám zprostředkuje nejpopulárnější píseň v celé Indii (samozřejmě z jednoho z Katrininých filmů): http://www.youtube.com/watch?v=7bCurOW4uvQ