Tak jde (letí) čas

Namaste moji milí!

Už je to nějaký pátek, co jsem vám poprvé napsala. Čas mi nemilosrdně ukrajuje z mého půlročního pobytu, který se už přehoupl do své druhé poloviny. Hodně věcí se od té doby změnilo, a to k lepšímu.

 

Stěhování úspěšně proběhlo v půli února, od kdy bydlíme s Ellen v bytě v centru Hyderabadu, takže se moje cestování do práce nesrovnatelně zkrátilo. Na zastávce jsem za minutu a ve škole za půl hodiny. Nádhera! Obzvlášť teď v letní sezóně je v autobusech k zalknutí, takže i ta půlhodina na palubě je nad míru. Byt je tentokrát vybaven i nábytkem! Jaký luxus pověsit si oblečení do skříně a vybalit konečně kufr. Novinkou pro mě bylo, že se za nábytek platí pronájem. Není zahrnut v ceně pronájmu bytu. Postel mě stojí 200 INR měsíčně, což mi vzhledem k tomu, že je její matrace vyrobena z „papundeklu“, který se za tu dobu patřičně proležel, přijde moc. Oproti předchozímu holobytu našemu současnému hnízdu schází teplá voda, pračka, varná konvice a tekoucí voda v průběhu dne. Ale i málo stačí ke štěstí…Spolubydlící jsou dva indičtí kluci –Anurag a Sandeep, Tony z Nigérie (opět se nezapřel africký původ, co se týče konzumace jídla spolubydlících) a nově příchozí Ital Luca. Soužití si nemůžeme vynachválit, podnikáme výlety a vůbec spolu trávíme spoustu času… náhradní rodina:).

Nasi kluci indicti

Anurag, Ellen, ex-spolubydlici Natali a nove prichozi Luca

Díky strategické poloze bytu jsme se také s Ellen mohly zaregistrovat v posilovně. Zaplatily jsme nemalý peníz, abychom mohly denně, kromě neděle, běhat na páse a vůbec se udržovat v kondici, protože venkovním sportovním aktivitám se v Indii neholduje. První měsíc jsme chodily pravidelně a byly jediné (posilovna pouze pro ženy), které na páse opravdu běhaly a mohly ždímat svoje trička. Mnohé Indky se potom naší aktivitou nechaly inspirovat, a tak už vídáme i poklus za přidržování se madel. Po měsíci se situace změnila a my pravidelně (více než to) chodily pouze na WC. S fitness centrem na 3 týdny utrum. My husy, na jednom z výletů jsme si daly zmrzlinu z ulice. V mém případě se klystýr střídal s nachlazením. I v zemi, kde je počasí jako v létě celý rok se můžu nachladit? Počasí se měnilo z horkého na ještě „horší“, dokonce jsem zažila 2 deště. Před pár dny jsme oslavili příchod léta, a tak nás denně nemilosrdné slunce denně peče na 40°C.  

+ Anthony a jsme komplet!

 

Panicelka

K lepšímu se změnila i situace ve škole. Cestu ke kreativnímu přístupu jsem přece jen našla a vedení školy ho dokonce uvítalo. Takže plně využívám PP a IWB. Byla jsem dokonce požádána o předvedení ukázkové kreativní hodiny s využitím interaktivní tabule, dostala svolení k jejímu interaktivnímu používání ve svých hodinách a vydobyla toto povolení i pro děti. Třída 5, ve které učím na plný úvazek si práci s IWB užila. Jen tak dál. 

Gokul a Amog v akci pri mluvnim cviceni

Dalším krokem kupředu je spolupráce se ZŠ Hálkova v Olomouci, kterou se v současné době snažím realizovat. Obě strany vyjádřily nadšený souhlas, takže za pár týdnů odstartujeme emailovou korespondenci dětí z Olomouce a Hyderabadu. Moje bývalá mentorka z první praxe, Mgr.Lenka Zlámalová, projekt organizuje na druhé straně. Navrhla využít program Moodle pro sdílení všech dopisů, což nám velmi usnadní práci. Děti budou mít možnost komunikovat v AJ, procvičit si různé slohové útvary (dle zadaných témat, např. neformální dopis, popis našeho domu, společné vyprávění podle obrázkové osnovy) poznat odlišnou kulturu a mentalitu, získat nové kamarády. Co nám stojí v cestě, je čas. Školní rok končí už 7.4.! Doufám, že se projekt ujme a indičtí učitelé v něm budou pokračovat i po mém odjezdu.

Class 5, uz se tesi na dopisy z Olomouce

Důležitým poznatkem je, že mě „učitelování“ začalo opravdu bavit. Hlavně ale proto, že musím učit všechno v angličtině a mám prostor pro kreativitu a různé projekty.

Class 2, pri pantomime

Navsteva detske knihovny